ČSN ISO 5725-2   (010251) Přesnost (správnost a shodnost) metod a výsledků měření. Část 2: Základní metoda pro stanovení opakovatelnosti a reprodukovatelnosti normalizované metody měření

Anotace textu normy ČSN ISO 5725-2   (010251)

Norma je identická s ISO 5725-2:1994. Skládá se z následujících částí: 1 - Obecné zásady a definic, 2 - Základní metody pro stanovení opakovatelnosti a reprodukovatelnosti normalizované metody měření, 3 - Mezilehlé míry shodnosti normalizované metody měření, 4 - Základní metody pro stanovení správnosti normalizované metody měření, 5 - Alternativní metody pro stanovení shodnosti normalizované metody měření, 6 - Použití hodnot měr přesnosti v praxi. Příloha A tvoří nedílnou součást této normy. Přílohy B a C jsou pouze informativní. Tato norma rozšiřuje obecné zásady, které se musí dodržovat při navrhování experimentu pro numerický odhad shodnosti metod měření pomocí mezilaboratorního experimentu pro numerický odhad shodnosti metod měření pomocí mezilaboratorního experimentu se spoluprací laboratoří, poskytuje podrobný praktický popis základní metody, kterou je možno běžně použít při odhadování shodnosti metody měření, poskytuje návod pro všechny pracovníky, kteří se podílejí na navrhování, provádění nebo analýze výsledků zkoušek pro odhadování shodnosti. Tato část se týká výhradně takových metod měření, které vedou k měření na nějaké spojité stupnici a které jako výsledek zkoušky udávají jedinou hodnotu, i když tato jediná hodnota může být výsledkem výpočtu z množiny pozorování. Předpokládá, že při návrhu a provádění experimentu shodnosti se dodržují všechny zásady stanovené v ISO 5725-1. Základní metoda používá ve všech laboratořích stejný počat výsledků zkoušek, přičemž každá laboratoř analyzuje tytéž úrovně zkoušených vzorků, jde tedy o vyvážený experiment s jednoduchými úrovněmi. Základní metoda se používá na postupy, které byly normalizovány a běžně se používají ve větším počtu laboratoří. Za vhodný základ pro interpretaci a analýzu výsledků zkoušek s přibližně normálním rozdělením se přijal statistický model článku 5 z (ČSN) ISO 5725-1:1994. Základní metoda popsaná v této části bude odhadovat shodnost metody měření: požaduje-li se určení směrodatných odchylek opakovatelnosti a reprodukovatelnosti jak jsou definovány v ISO 5725-1, jsou-li použité materiály homogenní nebo lze vliv heterogenity zahrnout do hodnot shodnosti, a je-li použití vyváženého návrhu s jednoduchými úrovněmi přijatelné. Tentýž postup lze použít k tomu, aby se stanovily předběžné odhady shodnosti metody měření, která dosud nebyla normalizována, nebo se běžně neužívá. ČSN ISO 5725-2 (01 0251) byla vydána v lednu 1997. Nahradila společně s ČSN ISO 5725-1, ČSN ISO 5725-3, ČSN ISO 5725-4, ČSN ISO 5725-6 ČSN 01 0251 ze 17.5.1988.