ČSN ISO 4225   (835001) Kvalita ovzduší - Obecná hlediska - Slovník

Anotace textu normy ČSN ISO 4225   (835001)

Norma obsahuje ISO 4225:1994. Vysvětluje význam vybraných termínů obecně používaných ve spojení se vzorkováním a měřením plynů, par a částic při určování kvality ovzduší. Termíny jsou uspořádány v abecedním pořadí podle angličtiny. Názvosloví je česky i anglicky. V normě je uveden také abecední rejstřík francouzských termínů. Česky a anglicky je definováno cca 100 hesel. Z českých definic vyjímáme následující články: 3.1 Omezování (emisí): Snižování nebo zmenšování na rozdíl od eliminování nějakého typu vypouštění nebo znečišťující látky. 3.2 Aerosol: Suspenze tuhých částic, kapalných částic nebo tuhých a kapalných částic, které mají zanedbatelnou pádovou rychlost.3.4 Znečištění ovzduší: Obvykle výskyt látek v ovzduší, které vznikly lidskou činností nebo přírodními procesy, přítomných v dostatečné koncentraci po dostatečně dlouhou dobu za takových okolností, že ruší pohodu, zdraví nebo prospěch osob nebo prostředí.3.6 Venkovní ovzduší, vnější ovzduší: Ovzduší vně budov, kterému jsou exponování lidé, rostliny, zvířata nebo materiály.3.8 Imisní limit: Specifikovaná kvalita venkovního ovzduší s určitým právním postavením, často definovaná statisticky stanovením limitní hodnoty koncentrace látky znečišťující ovzduší pro specifikované období průměrování.3.16 Dýchací zóna: Oblast ovzduší, v níž lidé bezprostředně dýchají, tato oblast je tvořena polokoulí, obecně vymezenou poloměrem 0,30 m, umístěnou před lidským obličejem, se středem, který splývá se středem spojnice uší, základna polokoule je rovina procházející touto spojnicí uší, temenem hlavy a hrtanem.3.25 Prach (dust): Malé tuhé částice, konvenčně o průměru 75 µm, které se vlastní hmotností usazují, ale mohou zůstat v suspendovaném stavu po jistou dobu. 3.41 Prach (grit): Polétavé tuhé částice, přenášené v ovzduší nebo v odpadních plynech. (Ve Velké Británii částice o velikosti nad 75 µm).3.42 Prach: Obecný termín pro částice různých velikostí a původu, obvykle se vznášející v plynném prostředí po jistou dobu.3.29 Emise: Vypouštění látek do atmosféry, bod nebo oblast, z nichž se toto vypouštění uskutečňuje, se nazývá ´zdroj´, termín emise se používá jak pro popis vypouštění, tak pro rychlost tohoto vypouštění, termín se může používat i pro hluk, teplo atd.3.37 Mlha: Obecný termín používaný pro suspenzi kapek v plynu, v meteorologii se vztahuje na suspenzi vodních kapek v ovzduší, které způsobují snížení viditelnosti na méně než 1 km.3.38 Dým: Aerosol tuhých částic, obvykle z metalurgických procesů, tvořených kondenzací z plynného stavu, obecně po odpaření z roztavených látek a často doprovázených chemickými reakcemi, jako je oxidace.3.45 Imise: (Termín z němčiny, v angličtině vyslovovaný jako ´eye-mission´): přenos znečišťujících látek ovzduší k příjemci (receptoru), např. znečišťující látky zadržované v plicích, termín imise nemá stejný význam jako přízemní koncentrace, ale je protikladem k termínu emise.3.64 Fotochemický smog: Výsledek reakcí v atmosféře mezi oxidy dusíku, organickými sloučeninami a oxidanty za spolupůsobení slunečního záření, vedoucích k tvorbě oxidovaných sloučenin, dostatečné koncentrace smogu mohou snižovat viditelnost, dráždit oči nebo poškozovat materiály a vegetaci.3.84 Smog: (Termín odvozený z termínů smoke a fog): silné znečištění ovzduší aerosolem, vznikající částečně přírodními procesy a částečně lidskou činností (viz též fotochemický smog). ČSN ISO 4225 (83 5001) byla vydána v dubnu 1997.