ČSN ISO 1996-1   (011621) Akustika - Popis, měření a hodnocení hluku prostředí - Část 1: Základní veličiny a postupy pro hodnocení

Anotace textu normy ČSN ISO 1996-1   (011621)

Vzhledem k praktickému použití, se musí všechny metody popisu, měření a hodnocení hluku prostředí vztahovat k znalostem lidské odezvy na hluk. Je mnoho logických důsledků vzrůstu hluku v prostředí souvisejících s růstem hluku, ale přesné vztahy mezi dávkou a odezvou jsou předmětem složitého pokračování vědeckých debat. Dále je důležité, že všechny tyto metody mají být dosažitelné v sociálním, ekonomickém a politickém klimatu, ve kterém jsou použity. Z těchto důvodů je ve světě užíván velký rozsah různých metod pro různé typy hluku a to způsobuje značné potíže při mezinárodním srovnávání a chápání. Hlavním cílem série ISO 1996 je přispět k mezinárodní harmonizaci metod popisu, měření a hodnocení všech zdrojů hluku v prostředí.

Metody a postupy popsané v této části ISO 1996 jsou zamýšleny tak, aby byly použitelné na hluk různých zdrojů, vyskytujících se individuálně či v kombinacích, které přispívají k celkové expozici v místě. V současném stupni technického rozvoje je tento požadavek hodnocení dlouhodobého obtěžování) hlukem nejlépe splnitelný přijetím adjustovaných dlouhodobých ekvivalentních hladin akustického tlaku A, které jsou nazvány ´hodnoticí hladina´. Cílem série ISO 1996 je dát odpovědným orgánům podklady pro popis a hodnocení hluku v komunálním prostředí. Na základě principů popsaných v této části ISO 1996 se mohou tvořit národní normy, nařízení a odpovídající přípustné limity.

Tato část ISO 1996 definuje základní veličiny užívané k popisu hluku v komunálním prostředí a popisuje základní postupy hodnocení. Rovněž stanoví metody hodnocení hluku prostředí a podává návod na predikování potencionálních negativních reakcí společnosti na dlouhodobou expozici různými typy hluku prostředí. Zdroje zvuku mohou být oddělené nebo v různých kombinacích. Použití metod predikce negativních reakcí je omezeno na oblasti kde lidé bydlí a vztahuje se dlouhodobému užívání pozemků.

Reakce společnosti na hluk se mohou velmi lišit u každého ze zdrojů zvuku, u kterého se zjišťují stejné hladiny zvuku. Tato část ISO 1996 popisuje nastavení korekcí pro zvuky, které mají různý charakter. Termín ´hodnoticí hladina´ se užívá k popisu předpovídaného nebo změřeného zvuku, ke kterému byla přičtena jedna nebo více korekcí. Na základě těchto hodnoticích hladin lze odhadovat dlouhodobé reakce společnosti. Zvuky se hodnotí buď individuálně, nebo v kombinacích, umožňujících vzít v úvahu jeho specifické charakteristiky, jejich impulsivnost, tonalitu a obsah nízkých kmitočtů, je-li to považováno za nezbytné odpovědným orgánem, a v případě různých charakteristik hluku silniční dopravy, dalších druhů dopravního hluku (jako je letecký hluk) a průmyslového hluku.