ČSN EN ISO 140-3   (730511) Akustika. Měření zvukové izolace stavebních konstrukcí a v budovách. Část 3: Laboratorní měření vzduchové neprůzvučnosti stavebních konstrukcí (ISO 140-3:1995)

Anotace textu normy ČSN EN ISO 140-3   (730511)

Norma je identická s EN ISO 140-3:1995. ISO 140 sestává z následujících částí, pod obecným názvem Akustika - Měření zvukové izolace stavebních konstrukcí a v budovách: Část 1: Požadavky na laboratoře. Část 2: Určení, ověření a aplikace přesných údajů. Část 3: Laboratorní měření vzduchové neprůzvučnosti stavebních konstrukcí. Část 4: Měření vzduchové neprůzvučnosti mezi místnostmi na stavbách. Část 5: Měření vzduchové neprůzvučnosti obvodových pláštů a jejich částí na stavbách. Část 6: Laboratorní měření kročejové neprůzvučnosti stropních konstrukcí. Část 7: Měření kročejové neprůzvučnosti stropních konstrukcí na stavbách. Část 8: Laboratorní měření změny kročejového hluku způsobené podlahou. Část 9: Laboratorní měření vzduchové neprůzvučnosti mezi místnostmi pro stanovení zvukové izolace zavěšeného podhledu s průběžnou vzduchovou vrstvou. Část 10: Laboratorní měření vzduchové neprůzvučnosti malých stavebních prvků. Poznámka: V září 1996 byly k dispozici pouze ČSN ISO 140-1, ČSN EN 20140-2, ČSN EN ISO 140-3, ČSN EN 20140-9 a ČSN EN 20140-10. Tato třetí část stanovuje laboratorní metodu měření vzduchové neprůzvučnosti stavebních prvků, jako například stěn, stropů, dveří, oken, fasádních prvků a fasád, kromě malých stavebních prvků (pro které je metoda měření stanovena v ISO 140-10, která byla převedena do soustavy ČSN jako ČSN EN 20140-10). Získané výsledky mohou být použity pro navrhování stavebních prvků s vhodnými akustickými vlastnostmi, pro posuzování zvukové izolace stavebních prvků podle jejich schopnosti zvukové izolace. Měří se v laboratorním zkušebním zařízení, ve kterém je potlačen přenos zvuku vedlejšími cestami. Výsledky měřené podle této normy proto nelze přímo aplikovat na stavební podmínky bez započtení dalších faktorů ovlivňujících neprůzvučnost, a to zvláště bočního přenosu a ztrátového činitele. Normalizováno je: přístrojové vybavení, uspořádání zkoušky, zkušební postup a hodnocení, přesnost, vyjadřování výsledků a protokol o zkoušce. ČSN EN ISO 140-3 (73 0511) byla vydána v říjnu 1996. Nahradila ČSN 73 0513 z 26.8.1983.