ČSN EN ISO 13919-1   (050335) Svarové spoje zhotovené elektronovým a laserovým svařováním - Požadavky a doporučení pro určování stupňů jakosti - Část 1: Ocel, nikl, titan a jejich slitiny

Anotace textu normy ČSN EN ISO 13919-1   (050335)

Tento dokument uvádí požadavky a doporučení týkající se úrovně vad elektronových a laserových svařovaných spojů v oceli, niklu, titanu a jejich slitinách. Tři úrovně jsou uvedeny tak, aby umožňovaly použití pro široký rozsah svařovaných výrobků. Úroveň kvality B odpovídá nejvyššímu požadavku hotového svaru. Úrovně se týkají kvality výroby, ale ne vhodností použití hotového výrobku.

Tento dokument se vztahuje na elektronové a laserové svařování:

- oceli, niklu, titanu a jejich slitin,

- všech typů svarů svařovaných s přídavným drátem nebo bez něj,

- materiály o tloušťce 0,5 mm nebo vyšší pro elektronové a laserové svařování.

Účelem tohoto dokumentu je stanovit rozměry typických vad, které lze očekávat při běžné výrobě. Může být použit v rámci systému kvality pro zhotovení svařovaných spojů. Poskytuje tři soubory rozměrových hodnot, ze kterých lze provést výběr pro konkrétní aplikaci. Nezbytná úroveň kvality je v každém případě stanovena výrobkovou normou nebo odpovědným projektantem ve spolupráci s výrobcem, uživatelem a/nebo jinými dotčenými stranami. Očekává se, že úroveň kvality bude předepsána před zahájením výroby, nejlépe ve fázi návrhu nebo objednávky. Pro zvláštní účely může být nutné předepsat další podrobnosti.

Existují-li ve svařovaném výrobku významné odchylky od geometrie a rozměrů spojů, uvedených v tomto dokumentu, je nutné vyhodnotit, do jaké míry lze ustanovení tohoto dokumentu použít.

Metalurgická hlediska, např. velikost zrn, tvrdost, nejsou v této normě zahrnuta.

Tento dokument se nezabývá metodami používanými k určení vad. Tento dokument je přímo použitelný pro vizuální kontrolu svarů a neobsahuje podrobnosti o doporučených metodách určování nebo stanovení rozměrů vad jinými nedestruktivními metodami. Jestliže jsou obtíže s využitím těchto mezí pro stanovení vhodných kritérií použitelných pro nedestruktivní zkušební metody, jako jsou ultrazvukové, radiografické a penetrační zkoušky, může být nutné je doplnit o další požadavky na kontrolu, zkoušení a testování.