ČSN EN ISO 12213-1   (386112) Zemní plyn - Výpočet kompresibilitního (kompresního) faktoru - Část 1: Úvod a směrnice

Anotace textu normy ČSN EN ISO 12213-1   (386112)

Norma ČSN EN ISO 12213 popisuje metody výpočtu kompresibilitního (kompresního) faktoru zemních plynů, náhradních zemních plynů (zemních plynů s obsahem syntetických příměsí) a podobných směsí při podmínkách, za kterých tato směs může být pouze v plynném stavu.

Norma má tři části: část 1 přestavuje úvod a poskytuje návod pro metody výpočtu popsané v částech 2 a 3.

V části 2 je popsána metoda výpočtu pro případy, kdy je detailně známé molární složení plynu. V části 3 je popsána metoda pro použití v případech, kdy je k dispozici méně podrobná analýza, zahrnující spalné teplo (na objemovém základě), relativní hustotu, obsah oxidu uhličitého a obsah vodíku (není-li nulový).

Obě metody lze použít pro suché plyny jakosti pro plynovody v rozmezí podmínek, za kterých přeprava a rozvod plynu, včetně měření a přeshraniční přepravy, obvykle probíhá. Všeobecně tyto činnosti probíhají v teplotním rozmezí mezi 263 K a 338 K (přibližně - 10 °C až 65 °C) a při tlacích nepřesahujících 12 MPa (120 bar). V tomto rozmezí je předpokládaná nejistota obou metod okolo 0,1 % za předpokladu, že vstupní data, včetně příslušného tlaku a teploty nemají žádnou nejistotu.

POZNÁMKA: Plyn jakosti pro plynovody se v této normě používá jako zástupný pojem pro plyn, který byl upraven tak, aby byl vhodný pro použití jako palivo v průmyslu, komerční a komunální sféru. Přestože neexistuje formální mezinárodní dohoda o složení a vlastnostech plynu, která by vyhovovala tomuto konceptu, některé požadavky na kvalitu plynu jsou uvedeny v 5.1.1. Podrobná specifikace kvality plynu je obvykle předmětem smluvního ujednání mezi odběratelem a dodavatelem.

Metoda uvedená v části 2 je rovněž aplikovatelná (se zvýšenou nejistotou) na okrajové kategorie zemního plynu, včetně vlhkých a kyselých plynů, v širším rozmezí teplot a při vyšších tlacích, například při podmínkách skladování v podzemních zásobnících nebo při používání pro vozidla (NGV). Metoda uvedená v části 3 je aplikovatelná pro plyny s vyšším obsahem dusíku, oxidu uhličitého nebo ethanu než se obvykle vyskytuje v plynu jakosti pro plynovody. Tuto metodu lze rovněž použít v širším rozmezí teplot a tlaků, avšak se zvýšenou nejistotou.

Aby byly výpočetní metody validní, musí být plyn ve stavu nad rosným bodem vody i uhlovodíků při předepsaných podmínkách.

Tato norma poskytuje všechny rovnice a numerické hodnoty potřebné pro implementaci obou metod. K dispozici jsou ověřené počítačové programy (viz příloha B).