ČSN EN ISO 11200   (011618) Akustika - Hluk vyzařovaný stroji a zařízeními - Směrnice pro používání základních norem pro určování emisních hladin akustického tlaku na stanovišti obsluhy a dalších stanovených místech

Anotace textu normy ČSN EN ISO 11200   (011618)

Norma je identická s EN ISO 11200:1995. Obsahuje stručný souhrn základních mezinárodních norem pro určování emisních hladin akustického tlaku pro všechny typy strojů a zařízení na stanovištích obsluhy a dalších stanovených místech a poskytuje návod pro výběr normy vhodné pro určitý typ stroje. Dané směrnice platí pouze pro hluk šířený vzduchem, používají se při sestavování zkušebních předpisů pro hluk a v případě, že zkušební předpis není, také pro měření hluku. Je důležité, že specifické zkušební předpisy pro hluk pro všechny typy strojů a zařízení, jsou vytvářeny a používány v souladu s požadavky těchto základních mezinárodních norem. Takové normalizované zkušební předpisy pro hluk uvádějí detailní požadavky na montáž a provozní podmínky pro vybranou skupinu, do které zkoušené stroje patří, jakož i polohu pracovních(ho) míst(a) a polohu dalších stanovených míst, jak jsou předepsány v těchto mezinárodních normách. Takto získané údaje se mohou rovněž použít pro deklarování a ověřování emisních hladin akustického tlaku, jak je stanoveno v ISO 4871. Pro účely této normy se užívají následující definice: Čl.3.1 Emise: Zvuk šířený vzduchem, vyzařovaný dobře definovaným zdrojem (například zkoušeným strojem). Čl.3.2 Emisní akustický tlak, p: Akustický tlak na stanoveném místě blízko u zdroje hluku, když je zdroj v provozu za stanovených provozních a montážních podmínek na odrazivé rovině, s vyloučením vlivu hluku pozadí a rovněž vlivu odrazů od jiných rovin než je rovina, na které zdroj spočívá, pokud takové další roviny nejsou předepsanou částí podmínek zkoušky, vyjadřuje se v pascalech. Čl.3.3 Emisní hladina akustického tlaku, Lp: Desetinásobek dekadického logaritmu poměru druhé mocniny emisního akustického tlaku, p2(t), k druhé mocnině referenčního akustického tlaku, pO2, měřené se zvoleným časovým a kmitočtovým vážením, výběr je dán definicemi v IEC 651, vyjadřuje se v decibelech, referenční akustický tlak je 20 µPa. Čl.3.4 Akustický výkon, W: Akustická energie šířená vzduchem, vyzařená zdrojem za jednotku času dělená jednotkou času, vyjadřuje se ve wattech. Čl.3.5 Hladina akustického výkonu, LW: desetinásobek dekadického logaritmu poměru akustického výkonu, který je vyzařován zkoušeným zdrojem zvuku, k referenčnímu akustickému výkonu, vyjadřuje se v decibelech. Musí být uvedeno použité kmitočtové vážení nebo šířka kmitočtového pásma. Referenční akustický výkon je 1 pW (10-12W). Čl.3.7 Stanoviště obsluhy: Místo v okolí zkoušeného stroje, které je určeno pro obsluhu. Čl.3.8 Obsluha: Osoba, jejíž pracovní místo je v okolí stroje, a která provádí pracovní úkony spojené s činností stroje. Čl.3.9 Stanovené místo: Místo definované u stroje , které zahrnuje stanoviště obsluhy, ale může být i jinde, místem může být i jeden pevný bod, nebo souhrn bodů na dráze nebo na ploše, která je ve stanovené vzdálenosti od stroje a je popsána v odpovídajícím zkušebním předpisu pro hluk, pokud existuje. Čl.3.10 Hluk pozadí: Hluk ze všech zdrojů s výjimkou zkoušeného stroje. Čl.3.11 Hladina akustického tlaku pozadí: Hladina akustického tlaku měřená když zkoušený stroj není v provozu, vyjadřuje se v decibelech. Normalizován je dále výběr vhodné mezinárodní normy (kapitola 4) a výběr stanovených míst (kapitola 5). ČSN EN ISO 11200 (01 1618) byla vydána v březnu 1997.