ČSN EN ISO 10534-2   (730501) Akustika - Určování akustických vlastností v impedančních trubicích - Část 2: Technika dvou mikrofonů pro stanovení činitele zvukové pohltivosti a povrchové impedance při kolmém dopadu zvuku

Anotace textu normy ČSN EN ISO 10534-2   (730501)

Tato zkušební metoda zahrnuje použití impedanční trubice, dvou míst mikrofonů a systému kmitočtové analýzy k určení činitele zvukové pohltivosti materiálů pohlcujících zvuk při kolmém dopadu zvuku. Lze ji také použít k určení akustické povrchové impedance nebo admitance materiálů pohlcujících zvuk. Jako rozšíření ji lze použít také k posouzení vnitřních vlastností homogenních akustických materiálů, jako je jejich charakteristická impedance, charakteristické vlnové číslo, dynamická hustota hmotnosti a dynamický modul objemové pružnosti.

Tato zkušební metoda je podobná zkušební metodě uvedené v ISO 10534-1[1] v tom, že používá impedanční trubici se zdrojem zvuku připojeným k jednomu konci a zkušebním vzorkem upevněným na druhém konci trubice. Postupy měření jsou však rozdílné. V této zkušební metodě jsou rovinné vlny v trubici buzeny zdrojem zvuku a rozkladu interferenčního pole se dociluje měřením akustického tlaku mikrofony zabudovanými ve dvou pevných bodech, nebo jedním mikrofonem přesouvaným v trubici a následným výpočtem komplexní akustické přenosové funkce a veličin zmíněných v předchozím odstavci. Zkušební metoda se pokládá za alternativní a je celkově mnohem rychlejší než postup měření, který je uveden v normě ISO 10534-1[1].

Činitelé zvukové pohltivosti při kolmém dopadu, které pocházejí z měření v impedanční trubici, nejsou srovnatelné s činiteli zvukové pohltivosti měřenými při náhodném dopadu zvuku v dozvukových místnostech podle normy ISO 354[2]. Metoda dozvukové místnosti (za ideálních podmínek) určí činitel zvukové pohltivosti pro difúzní dopad zvuku. Metoda dozvukové místnosti však vyžaduje poměrně velké zkušební vzorky. Metoda impedanční trubice je omezena na studium při kolmém a rovinném dopadu a vyžaduje zkušební vzorky, které mají stejnou velikost jako průřez impedanční trubice. U materiálů, které reagují pouze lokálně, lze činitele zvukové pohltivosti při difúzním dopadu odhadnout z výsledků měření získaných metodou impedanční trubice (viz příloha E).

V celém dokumentu se používá časová konvence