ČSN EN ISO 10304-1   (757391) Jakost vod. Stanovení rozpuštěných fluoridů, chloridů, dusitanů, fosforečnanů, bromidů, dusičnanů a síranů metodou kapalinové chromatografie iontů. Část 1: Metoda pro málo znečištěné vody

Anotace textu normy ČSN EN ISO 10304-1   (757391)

Norma je identická s EN ISO 10304-1:1995. Tato první část určuje metodu pro stanovení fluoridů, chloridů, dusitanů, fosforečnanů, bromidů, dusičnanů a síranů v málo znečištěných vodách (například pitné, srážkové, podzemní a povrchové vody) v následujících rozmezích: Fluoridy (F): 0,01 mg.l-1 až 10 mg.l-1, chloridy (Cl): 0,1 mg.l-1 až 50 mg.l-1, dusitany (NO2): 0,05 mg.l-1 až 20 mg.l-1, fosforečnany (PO4): mg.l-1 až 20 mg.l-1, bromidy (Br): 0,05 mg.l-1 až 20 mg.l-1, dusičnany (NO3): 0,1 mg.l-1 až 50 mg.l-1, sírany (SO4): 0,1 mg.l-1 až 100 mg.l-1. V určitých případech se koncentrační rozsah metody může změnit úpravou pracovních podmínek (například objem vzorku, ředění, dělicí kolony, předkoncentrační postupy, rozsah citlivosti detektorů, apod.). Normalizována je podstata zkoušky, která stanoví: ´Dělení iontů kapalinovou chromatografií probíhá na dělicí koloně. Jako stacionární fáze se používá nízkokapacitní měnič aniontů a jako mobilní fáze (eluent, viz čl.4.11, kde je podrobný popis přípravy různývh mobilních fází) obvykle vodné roztoky solí slabých jednosytných a dvojsytných kyselin. K detekci se nejčastěji užívá vodivostní detektor, někdy v kombinaci s potlačovací kolonou (například měnič kationtů), která snižuje vodivost eluentu a převádí separované anionty na odpovídající kyseliny.´ Postup normalizované zkoušky je podrobně popsán. Dále jsou normalizovány: chemikálie, odběr a úprava vzorku, výpočet a vyjadřování výsledků a protokol o zkoušce. ČSN EN ISO 10304-1 (75 7391) byla vydána v únoru 1997.