ČSN EN 60477-2   (356404) Laboratorní rezistory - Část 2: Laboratorní rezistory na střídavý proud

Anotace textu normy ČSN EN 60477-2   (356404)

Tato norma se vztahuje na rezistory určené k používání jako laboratorní rezistory na střídavý proud ve kmitočtovém rozsahu od stejnosměrného proudu do stanoveného kmitočtu, který není vyšší než 100 kHz. Takové rezistory jsou v dalším nazývány ´rezistory na střídavý proud´.

Kromě splňování požadavků IEC 477, musí rezistory na střídavý proud splňovat požadavky této normy a musí být zkonstruovány tak, aby změny odporu a fázového posunu byly ve stanoveném kmitočtovém rozsahu malé. Vzhledem k nejistotám vlastností při střídavých proudech, které mohou vznikat z vlastní indukčnosti, rozptylové kapacity, vířivých proudů a ztrátového činitele, klasifikují se rezistory na střídavý proud, na něž se tato norma vztahuje, podle jejich konstrukce následovně:

Podle počtu připojovacích svorek do jednoho z typů:

a) Rezistory na střídavý proud s dvojicí svorek každého připojovacího místa.

b) Rezistory na střídavý proud s jednou svorkou každého připojovacího místa.

Podle způsobu ochrany proti vnějším elektrickým polí do jednoho z typů:

a) Rezistory na střídavý proud bez elektrického stínění*).

b) Rezistory na střídavý proud s elektrickým stíněním, spojeným s jedním přípojným místem.

c) Rezistory na střídavý proud s elektrickým stíněním, které není spojeno se žádným přípojným místem rezistoru na střídavý proud, ale je vyvedena na samostatnou svorku, označovanou někdy jako ´svorka uzemnění´.

Pro účely této normy se předpokládá, že střídavé napětí a proudy mají v podstatě sinusový tvar vlny.

POZNÁMKA - Všeobecné informace o rezistorech na střídavý proud jsou v přílohách B a C.