ČSN EN 22719   (656064) Ropné výrobky a maziva. Stanovení bodu vzplanutí v uzavřeném kelímku podle Penskyho-Martense (ISO 2719:1988)

Anotace textu normy ČSN EN 22719   (656064)

Norma je identická s EN 22719:1993. Popisuje metody používající přístroj s uzavřeným kelímkem podle Penskyho-Martense ke stanovení bodu vzplanutí hořlavých kapalin, kapalin se suspendovanými pevnými látkami, mazacích olejů, kapalin tvořících za podmínek zkoušky povrchový film a ostatních kapalin. Bod vzplanutí a bod hoření ropných výrobků v otevřeném kelímku mohou být stanoveny podle ISO 2592:1973 Ropné výrobky. Stanovení bodu vzplanutí a bodu hoření. Metoda v otevřeném kelímku podle Clevelanda. Body vzplanutí barev, laků a vysychavých olejů mohou být stanoveny podle ISO 1523:1983 Barvy, laky, ropa a podobné výrobky. Stanovení bodu vzplanutí. Rovněž metoda v uzavřeném kelímku. (V normě není uvedeno, zda jsou obě normy ISO převedeny do soustavy ČSN.) Pro účely této normy se uvádí jediná definice v kapitole 2, a to: Bod vzplanutí: Nejnižší teplota, korigovaná na barometrický tlak 101,3 kPa, při které aplikace zkušebního plamene za předepsaných zkušebních podmínek způsobí vzplanutí par zkušebního vzorku.

Poznámka Dr. Fuchse: Domnívám se, že náležitější by byl překlad Teplota vzplanutí. Normalizována je podstata zkoušky, která stanoví: ´Zkušební vzorek se pomalu zahřívá v kelímku uzavřeném víčkem za stálého míchání konstantní rychlostí. Malý plamen se v přesně stanovených teplotních intervalech sklápí otvorem do kelímku a současně se přerušuje míchání (v době mezi pokusy o zapálení zůstává víčko kelímku uzavřeno). Bod vzplanutí je nejnižší teplota, při které aplikace zkušebního plamene způsobí zapálení par nad zkušebním vzorkem.´ Dále jsou normalizovány požadavky na: přístroj a jeho přípravu, přípravu vzorku, postup zkoušky, alternativní postup pro vysoce viskózní výrobky, kalibraci, vyjádření výsledků a protokol o zkoušce. ČSN EN 22719 (65 6064) byla vydána v červenci 1996. Nahradila ČSN 65 6064 z 13.5.1981.