ČSN EN 1186-15   (647110) Materiály a předměty určené pro styk s potravinami - Plasty - Část 15: Alternativní metody zkoušení migrace do tukových simulantů rychlou extrakcí do isooktanu a/nebo 95% ethanolu

Anotace textu normy ČSN EN 1186-15   (647110)

Tato evropská norma specifikuje dvě alternativní metody zkoušení, ve smyslu zkoušky extrakce při ´drastičtějších podmínkách zkoušení´, pro stanovení celkové migrace do tukových simulantů potravin. Metoda A je založena na stanovení extrakce migračních složek z plastů určených pro styk s potravinami při celkovém ponoření do nepolárního isooktanu a/nebo polárního ethanolu. Typ rozpouštědla závisí na polaritě obalového materiálu. Podle výsledků dosažených touto metodou (viz [1], [2], [3], [4], [5]) a se zřetelem k fyzikálně chemickým vlastnostem, je dosažená účinnost extrakce rovna nebo vyšší než výsledky celkové migrace získané za zkušebních podmínek 10 dnů při 40 °C, 2 hod při 70 °C, 1 hod při 100 °C, 30 min při 121 °C a 30 min při 130 °C. K zajištění pokud možno co nejúplnější extrakce potenciálních migrantů je nutná silná interakce např. botnání vzorku při extrakci rozpouštědlem. Pro tento účel se používá isooktan jako extrakční rozpouštědlo pro materiály a výrobky z plastů obsahující pro styk s potravinami nepolární vrstvy, jako jsou polyolefíny. U zkušebních vzorků vyrobených z polárních plastů jako jsou polyamid a polyethylentereftalát se používá 95 % (objem/objem) vodný ethanol. U polystyrenů, měkčeného polyvinylchloridu a dalších polymerů, u nichž jejich identifikace nebo polarita není jasná, se provádí dvě paralelní zkoušky extrakce s použitím obou rozpouštědel a uvažuje se vyšší hodnota za odpovídající výsledek Migrační složky extrahované ze vzorku plastu se stanovují jako hmotnost netěkavého zbytku po odpaření rozpouštědla následující po ponoření. Zkušební vzorky o ploše alespoň 1 dm2 (je uvažována jedna strana) se ponoří do extrakčního rozpouštědla při teplotě 40 °C nebo 50 °C po dobu 24 hod a poté se vyjmou. Extrakční rozpouštědlo se odpařuje do sucha, hmotnost netěkavého zbytku se stanovuje gravimetricky a vyjadřuje se v miligramech na decimetr čtvereční plochy povrchu zkušebního vzorku. Stanovená hodnota se porovná s oficiálním limitem celkové migrace EU, přičemž se bere v úvahu analytická tolerance této metody (± 1mg/dm2).