ČSN 34 5615   (345615) Základní zkoušky bezpečnosti elektrických předmětů. Zkoušky odolnosti elektrických předmětů proti teplu a hoření

Anotace textu normy ČSN 34 5615   (345615)

Norma platí pro zkoušení odolnosti elektrických předmětů nebo jejich částí proti teplu, nadměrnému teplu a hoření izolantů z hlediska bezpečnosti elektrických předmětů při jejich obvyklém používání. Norma určuje podmínky, způsob zkoušení, hodnocení výsledků zkoušek a popis zkušebního zařízení pro zkoušky odolnosti předmětů proti vlivu tepla, které vzniká při provozu (např. vnějším zdrojem tepla, , průchodem elektrického proudu apod.) a hoření, které vzniká jako následek nadměrného tepla (např. při zkratu, hoření oblouku apod.) Je normalizováno celkem 8 zkoušek, z toho dvě (511 a 512) zkoušky vlivu tepla a šest (521 až 526) zkoušky nadměrným teplem a hořením. Čl. 8 se týká bezpečnosti práce a stanoví: ´Je třeba zvýšené opatrnosti, neboť zejména při zkouškách nadměrným teplem a hořením je zvýšené nebezpečí ohně, vdechnutí dýmů a jedovatých zplodin a styku s jedovatými zbytky vzorku.´ Není ovšem uvedeno, jaké ´jedovaté látky´ má norma na mysli. ČSN 34 5815 byla schválena 21.5.1984 a nabyla účinnosti od 1.7.1985. Nahradila ČSN 34 5615 z 8.4.1970.

´Změnou a)-3/1986´ se s účinností od 1.7.1986 mění text několika ustanovení normy v souvislosti se zapracováním údajů ST SEV 4495-84 do normy. Zejména pak se upravuje provedení zkoušky odolnosti proti šíření hoření plamenem Bunzenova hořáku.

´Změnou 2)-10/1995´, vydanou v listopadu 1995, se s účinností od 1.12.1995 ruší ta úvodní ustanovení, kterými se doplňovala návaznost na ST SEV 4495-84 a mění text zkoušky odolnosti proti šíření hoření plamenem jehlového hořáku (zkouška 522), a to odkazem na ČSN EN 60695--2-2.

´Změnou 3)-1/1997´, vydanou v lednu 1997, se s účinností od 1.2.1997 v normě provádí několik změn textu, především v souvislosti s nově vydanou ČSN IEC 695-2-3.